Tři jezy 2006 z pohledu stopaře
Ráno bylo kalný stejně jako naše oči. "Vstávat bando líná, je sedm hodin!" "Ale já mám ještě půlnoc!" Je třeba udělat kafe, snídani, uklidit loď, opláchnout palubu, vztyčit vlajky no prostě práce až nad hlavu (nebo nad palubu?). Kolem osmé hodiny ranní jsme na Císařské louce, kde už závodníci připravují své šífy (pramice) a Guma pobíhá po břehu bědujíce: "Já poslal oznámení o Třech jezech do Hydra (časopis pro vodáky – pro neznalé) a voni to dali někam bez mailu jen z mým telefonním číslem. Teď od pondělka nic jiného nedělám než beru telefony. Pramic je přihlášeno 70 a ostatních kolem stovky." (Což je tedy dost)
Každý, kdo má zájem si sjet Vltavu má jedinečnou (nebo jedinou) možnost. Takže na startu máme nejen skauty, ale i Vodníka se synem, recesisty v oblecích, rychlostní pramici bez vlnolamu (na Karlovce je z nich ponorka). Dokonce se zúčastnili i zástupci České Televize, ale ne za objektivy kamer, ale jako správní vodáci – na kánoích. Záchranáři měli pod Karlovkou dost práce (když tě zlobí motor, a musíš všechno odjet na pádlech – je to záběr).
Otázka záchranných vest byla zřejmě uspokojivá. Všichni prošli komisí a prospěli. I když jeden plaváček kormidelník Máček zřejmě neměl správně utaženou vestu, takže plaval a byla y něj vidět jen ta vesta A hlava? Někde schovaná. Taková živá bójka.
A aby mělo i početné osazenstvo Karlova mostu umělecký dojem, posádka pramice libereckého Majáku opustila palubu rukama napřed, neboli skokem plavmo za rukami.. Asi měli důvod. Určitě, jak jinak.
Počasí nám přálo a Oskar (Slunce) nás přišel navštívit. Čest zvítězivším i těm zúčastněným. Vodě zdar a pádlování zvláště. A proto skončeme slovy klasika pana Šmída, jak se zpívá v motlitbě vodáka: "Ať jsou šlajsny plný vody, ať jsou vlny mohutný. Aby naše něžný lodi nedrncaly o šutry…
V Praze 30. října 2006