LT Vltava 2007
Pro
mne a myslím, že i pro mnoho z nás je ten nejkrásnější letní čas právě společný
tábor. Tento tábor nebyla vyjímka! :-) Možná bych měla dlouho řečnit o nehezkém
počasí, které nás doprovázelo téměř celý pobyt na Herbertově a i přiměřeně na
vodě,ale o tom to asi nejni, myslím, že tady jde o partu a o zážitky a počasí
na to nemá vliv.
Takže?
parta: sešli sme se jako obvykle ve většině starší, malých sme měli dohromady
asi šest a střídalo se to. Malý spolu vycházeli poněkud hrubě,ale snad se to
naučí a nezůstanou takoví. Za to parta starších byla opravdu skvělá, upřímně
jsme si letošní tábor snad rozumněli všichni až na jednoho člena, který nás
opustil v polovině tábora, asi si s náma dostatečně nevyhovoval,ale to bych
nerozebírala. Mno skončila jsem u toho jak jsme si rozumněli všichni dohromady? myslím, že věkové rozdíly nám zas
tak moc nevadili, malý a velký, byli jsme jedna parta i když nám už docela dost
hrabalo, jak se na nás ti malí věšeli,ale to k tomu asi patří, mimochodem
myslim, že to je docela fajn, vědět, že
je někdo, kdo se se mnou rád pomazlí :-)... Upřímně, když jsem přijela domů,
tak se mi hned začalo stejskat po histerickém vyřvávání malých, když jim
například nešel zapnout zip, nebo měli ve stanu nějákého živočicha,který jim
nešel po chuti. V živé paměti mám také to, jak každy rok a každý tábor na
začátku děti odmítají jíst některé (pro nás) pochutiny a vymýšlejí si všelijaké
blbosti jen, aby to nemuseli pojmout, například, že je to červené.(vid
Azeret??:-)
Za
zmínku jistě stojí také naše netradiční vyváření, nejela s náma admiralita a
tak jsme se mohli v kuchyni dostatečně vyblbnout a tak jsme na truc malým
například nabarvili kočičák na šmoulovsko modrou a špagety na zeleno, koukali
na to docela přívětivě a k našemu překvapení to vypadalo, že jim to aj
chutnalo, ono na tom vlastně nic špatného nebylo, jen ta barva :-D...
Co
bych teda vytkla malým, tak byl nehoráznej čurbes, kterej se rozkládal po celym
tábořišti, začali jsme si připadat tak trochu utlačovaní, tak jsme učinili
lehké tresty, mimochodem říká se tomu čochtání a to si hned rozmysleli, jestli
budou mít všude binec nebo to radši uklidí. A tak aj s tímto nepřítelem jsme se vypořádali.
Celý
tábor také provázely hlášky, at už naše pubertácké nebo hlášky malých, kteří si
ani neuvědomovali co řekli,ale smáli jsme se tomu starší, tak se malý smáli
také. V celku to byl veselý tábor, srandy jsme si užili dosti. Vážnosti však
také nechybělo, každoroční slibový ohen samozřejmě nechyběl a jako vždy to malé
vzalo za srdíčko, měli trému a bylo úžasný vzpomenout si na to, že jsem jednou
takovou trému taky měla a že jsem prožívala to samé.
A
ještě něco tady bylo HURÁÁÁÁÁÁÁ :-) naše rodina už je celá modrá!!! :-D jen tak
pro upřesnění pro ty, co nejsou v obraze, do oddílu chodí dva "páry"
sourozenců a navzájem jsou to sestřenice a bratranci. kapíto?? Mno a do toho,
aby jsme byla celá rodina skauti a tudíž ošátkovaní modře chyběla jen naše
nejmladší část rodiny, mno a tento tábor jsme konečně se vší počestností
ošátkovali posledního mohykána, samozřejmě dostatečná nervozita byla znát,ale
to je naopak velmi dobře, protože skautský slib může dělat opravdu jen člověk,
který má ke skatingu osobní pouto, což myslím, že všici splňujem. Myslím, že
parta, která se sešla na tomto táboře bylo to zlaté jádro, které nezanevře a
zůstane pospolu.